Jestliže si myslíte, že programování resp. jeho určité činnosti nelze povýšit na umění pak se hluboce mýlíte. Kreativita vývojářů se naplno rozbuší při vymýšlení názvů temporary proměnných. Připadám si trochu fádní se svými názvy temporary proměnných jako foo nebo hoo v porovnání s tím na co lze narazit.

Uspěšně provedené testy, u kterých se můžete pochlubit 0% failures, ještě ale nic nezaručují. Jednak můžou být blbě napsané, jednak jich může být málo. S tím prvním bodem vám asi neporadím, ale určitě jsou na to téma napsány celé stohy další slámy vhodné k mlácení. Druhé situaci se ovšem dá předejít, nebo lze alespoň objektivně měřit jak na tom...

Jaký druh testů vlastně píšete, položili jste si někdy tuto otázku? Já jsem si tuhle otázku párkrát položil. Možná jste si tuhle otázku položili i vy, ale v jiném kontextu. Co třeba, proč vlastně nepíšu tesy? V mojí praxi jsem shledal několik důvodů, proč vývojáři nepíši testy

Kdysi dávno jsem četl, že programátor je od přírody tvor líný. Když občas někde zaslechnu a nebo si přečtu, co by bylo dobré mít v Javě, protože to má ten a ten jazyk, a nebo, protože to zjednoduší kód ze třech řádek na jednu, vyvolává to ve mě mírné chvění. Stejně tak citlivý jsem na jakékoliv podněty týkající se rozšíření sémantiky vlastního...

Tento článek si klade za cíl seznámit čtenáře s principem fungování mechanismu výjimek v prostředí platformy Java. Ukážeme si používání konstrukcí try, catch a finally, základní rozdělení výjimek a jejich objektovou hierarchii.